Píseň.
Já housle vzal jsem v ruku
po létech doma zas!
Tak neuměle, tiše
zvuk nesmělý se třás’!
Zvuk nesmělý se třás’ –
já hrát již zapomněl,
ó marno! vzpomínám si,
já hrát již zapomněl!
A v žádosti a touze
po měkkých houslích svých,
jež plakaly tak dlouze
za nocí měsíčních –
za nocí měsíčních! –
já silněj’ v struny vjel,
ó marno, struna praskla,
já hrát již zapomněl!
22
I ta, jež ráda měla
můj hovor dumavý,
se ani nezachvěla,
zrak nevzplál pátravý!
Zrak nevzplál pátravý
po létech, jaký žel!
Já sestár’ jsem a dávno
jsem líbat zapomněl!
23