ZIMA

Antonín Sova

A celý obzor nepromluví. V sněhu ves, přistav, skalné rokle nad údolím, nic neozve se, ani nepromluví. Tma kráčí blíže z protějšího břehu. Mráz omrzelý nápěv bzučí polím rty spánku chtivé, omrzelé chůvy. Údolí, mrtvé, velké moře splývá, kraj v nekonečno rozmáchnul se bílý. Bez počtu, zdá se, splynulo v něm moří. Co těžkomyslně se dole stmívá, na lesy v kopcích zlatem slunce hoří, a v skalách jedle oživly v té chvíli. Den vyhaslý se níž a níže plouží, střech tkne se, stupníků kdes na potoce, mlčící havrany v svém ohni koupá. Pak tmavne moře. Stíny v něm se dlouží. Mráz třeskutý se k střechám choulí krotce, tmou pokojně kouř bílý stoupá, stoupá.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

42. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spánek únorový (Stanislav Kostka Neumann)
  2. O PARNÉM DNI (Antonín Sova)
  3. XLIII. Před noční bouří v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  4. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  5. KRAJINA ČESKOMORAVSKÉHO POHOŘÍ (Antonín Sova)
  6. V PODVEČER (Antonín Sova)
  7. JITRO NA VENKOVĚ. (Eliška Krásnohorská)
  8. Kostelní hlahol zval horaly (Adolf Racek)
  9. Krajina u Lichnice. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Doma (Stanislav Kostka Neumann)