O PARNÉM DNI

Antonín Sova

Mrtvé, osamělé údolí, uschlé růže voní kdesi ze hřbitova. Zakrslé stromky u polí za obzor jdou beze slova. V drobných stínech kamenitá pláň. Žhnoucímu se slunci, země, klaň! Vyssát les a vyschly prameny, na palouku kroky něčí chřestí. Jenom bílé v kruhu kameny žhnou a jedlí vadne klestí, cvrčkové jsou líní, tvrdě spí, jako v poušti na stepi. Doma tížil bílý, nízký strop, i zde, modrá obloha tak nízká. Kamení vře v horký hrob, obzor dálný, salaš blízká. Cesta žhne, ten úzký had vine se a nikde, nikde chlad. Velké, oblé kameny, jak žhnou v žáru slunce roztroušené strání, bělí se a tratí krajinou v samoty té uspávání – podkosen jsem, klesám znavením, uspán jsem a kamením. A teď sní se mi: že pastýř jsem, nad kamenným stádem sedím naslouchaje potoku, jenž mlčí pod lesem, vážka visí mrtva z tůně kraje a jak zůstal státi popolední čas, nic se nehne, nezvolá ni hlas.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

577. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  2. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)
  3. ZIMA (Antonín Sova)
  4. Před bouří. (Jan Evangelista Nečas)
  5. MLÁDÍ JANA Z HUSINCE. (Antonín Sova)
  6. KVĚTEN (Antonín Sova)
  7. SEN SEVERU. (Karel Toman)
  8. JARNÍ DÉŠŤ. (Karel Červinka)
  9. Vlci. (Josef Václav Sládek)
  10. Doma (Stanislav Kostka Neumann)