SEN SEVERU.

Karel Toman

Na horách někde jsem vrásčitou zřel osamělou sosnu. Milenkou blesků byla, o její pahýly se mraky trhaly, a láska země temnou zelení v jehličí kvetla. Strom přísný, šerý, jenž nikdy nerozpuk’ křehoučkým květem, nezasnil o jihu, palmách a piniích, jen křemen z tvrdé půdy vpíjel a na pozdravy dálek sugestivních šumíval skoupě. Hle, půlnoc v městě, třesavá světla plápolají větrem a má horečná hlava blouzní. Tak smutně bije srdce, jak srdce zvonů pohřebních. A hlava třeští... Kosmogonie a soumrak bohů dechly na mne s hvězd. Proč dal’s mi, bože, žít tuhle bídu? Perspektivy dálek a rytmus moří a takovou slabost! Na tebe čekám, na tebe, spasiteli, sosno severní.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

423. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noc. (Antonín Klášterský)
  2. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  3. NOCTURNO. (Josef Merhaut)
  4. JITRO NA VENKOVĚ. (Eliška Krásnohorská)
  5. XLIII. Před noční bouří v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Doma (Stanislav Kostka Neumann)
  7. DOMOV (Božena Benešová)
  8. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  9. U SOPKY (František Cajthaml-Liberté)
  10. Moje jaro. (Emanuel z Čenkova)