TAJEMNÉ ZRAKY.
Rozkošné zraky! Vzpínám k vám ruce!
svítíte snem či ve skutečnosti?
uzdravily jste duši mou chorou;
řekly jste: vstaň! a lehounce vstala.
Dlouho se těžce choulila v smutku,
ale teď celá rozkvetla vůní.
Jako sklo jste ji pronikly žhoucí,
zažehly jste v ní červánky jitra,
nového jitra, skrytého zemi.
Sleduje vás jak somnambul lunu,
vstupuje na vše výšiny lehce,
na vršky křížů stříbrných vížek,
výš a výš, hle, se radostně vznáší.
Paprsky vaše vbodly se do ní
a jsou jí křídla prostřená dálkou,
jako pták na nich vstupuje vzhůru.
Pod ní se v temnu skrčuje země,
despotka život tlumící krutě.
Unikám! Rychle! Dříve než jitro
vykřikne z konce obzoru na ni.
Nechci víc probuzení juž žádné.
Neshasněte mi, rozkošné zraky!
62