TAJEMNÉ ZRAKY.

Xaver Dvořák

TAJEMNÉ ZRAKY.
Rozkošné zraky! Vzpínám k vám ruce! svítíte snem či ve skutečnosti? uzdravily jste duši mou chorou; řekly jste: vstaň! a lehounce vstala. Dlouho se těžce choulila v smutku, ale teď celá rozkvetla vůní. Jako sklo jste ji pronikly žhoucí, zažehly jste v ní červánky jitra, nového jitra, skrytého zemi. Sleduje vás jak somnambul lunu, vstupuje na vše výšiny lehce, na vršky křížů stříbrných vížek, výš a výš, hle, se radostně vznáší. Paprsky vaše vbodly se do ní a jsou jí křídla prostřená dálkou, jako pták na nich vstupuje vzhůru. Pod ní se v temnu skrčuje země, despotka život tlumící krutě. Unikám! Rychle! Dříve než jitro vykřikne z konce obzoru na ni. Nechci víc probuzení juž žádné. Neshasněte mi, rozkošné zraky! 62