UKOLÉBAVKA.

Xaver Dvořák

UKOLÉBAVKA.
Dřímej, rajský květe, Synu člověka! ať sny, plaché ptáky, bolest nezleká; nelítostný Osud, však se dočeká. Sedí u kolébky, úsměv počítá, s každým v korunu ti trn víc uplítá; bude v ní skráň tvoje růže rozvitá. Polibky kde kryly nohy, ruce ti, pomstí v přebolestném kříže rozpjetí, kam je bílé vbije hřeby prokletí! A jejž, matko, vineš, život umučí, vytrhne jej jednou z tvého náručí; v milióny jiných ten však vypučí. – 47 Osud zatvrzelý přástvu posmeká, kolébá svou kořist, však se dočeká... Zatím dřímej sladce, Synu člověka. 48