ADVENT.

ADVENT.
Ó Kriste! Přišel jsi náhle jako květ lilje rozkvetlý přes noc nad bahnem shnilým, jediný, který rozestřel kalich, skvoucí se kalich požárem bílým. Nad kalnou vodou lotosu růže, netknuta blátem Gangu a Nilu, kam padá rosa posvátných jiter, tak jsi k nám přišel k božskému dílu. Ve mračnech hvězda zářící nocí jediná hvězda svítící k zoři, jež nikdy lidstvu nevzejde, nikdy zmítané arše na vlnách moří. Rozestřel’s purpur, krvavý purpur na dřevě kříže s Golgoty výší, aby tvé tělo čistotou plálo, jako tvé slunce do končin říší. Však marně, marně vzpínáme ruce, střísněné blátem ropuší tělo, marně my chceme rozkvésti v lilje, jak lotos z vln se nořiti stkvělo. Rozžrané tělo vášněmi chtíčů, kypící varem žádostí vilných, křehnoucí mrazem polárních sluncí, poslušná kořist pod pěstí silných. 45 Poslušně lezem v bahno své zpátky, za nocí temných zápachem spití, zápachem ostrým, pod nímž se svíjí v ropuším těle každý nerv žití. V zoufalém smíchu vrháme sebe v zkalené vody, odkud jsme vyšli..vyšli... Nad námi teskně do dálek prázdných k věčnosti záříš – Messiáš přišlý! Ve Zlaté Praze 31. prosince 1898.
46