Agonie.

Antonín Sova

Agonie.
Ta smutná rovina, dny jednotvárné v ní a mrtvo. Bez přátel. To mrtvo beznervní! Tam v zadu ledovců chlad splývá přes bažiny a modře fialové hází stíny. Ve třtinách zdupaných, štít zlomen pod hlavou, v ní ránu hořící a hnisem krvavou, dnů, nocí necítím, co šumí zdlouhavě krev moje, crčí hořce ve trávě, zbraň slizká žoldáků v mém mase vbodnutá, kopyta ořů zvoní okutá... Necítím plivnutí těch lotrů, kteří šli a z bílých rouch mne vysvlékli, ni duté, příšerné klování zobanů posměšně ironických havranů. – [24]

Kniha Vybouřené smutky (1897)
Autor Antonín Sova

Další vydání

Agonie. v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)