Agonie.

Antonín Sova

Ta smutná rovina, dny jednotvárné v ní a mrtvo. Bez přátel. To mrtvo beznervní! Tam v zadu ledovců chlad splývá přes bažiny a modře fialové hází stíny. Ve třtinách zdupaných, štít zlomen pod hlavou, v ní ránu hořící a hnisem krvavou, dnů, nocí necítím, co šumí zdlouhavě krev moje, crčí hořce ve trávě, zbraň slizká žoldáků v mém mase vbodnutá, kopyta ořů zvoní okutá... Necítím plivnutí těch lotrů, kteří šli a z bílých rouch mne vysvlékli, ni duté, příšerné klování zobanů posměšně ironických havranů. –

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

216. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zhasíná lampa. (Julius Alois Koráb)
  2. Tíseň večera. (František Leubner)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. CASSIUS (Karel Toman)
  7. Melodie podzimu. ( K. Egor)
  8. Vidiny soumraku. (Karel Nejč)
  9. PRO KLID TEN... (Louis Křikava)
  10. Lipany. (Josef Václav Sládek)