PÍSEŇ TOUHY PO JINÝCH OBZORECH

Antonín Sova

Nám obzory se zhnusí ohraničené i vnitřní život jich i léta v nich i jara, těch samých lidí úskoky jit nebaví, ni láska, nenávist, ni chtění, touha stará. Zabráni v sebe uzamknem se na závory, zamknem se dobře, ohlédnem se ještě plaše, a jenom duní jizbou kroky naše. Zvuk ruchů doznívá, své kalné vlny hází, kdos klepe s počátku, – leč pozděj nepřichází. Samotou, úzkostí nad vším, co marně chcem, bez dojmů novějších, bez barev, hlasu, zvuku, zas město uzřít chcem do šera vřezané, hlas něčí uslyšet a chytit něčí ruku: a bázní před sebou závory rozbijem!

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

123. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. A ŽIVOT ZPÍVAL... (Roman Hašek)
  2. JINÁ PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  3. Ó PŘÁTELÉ, LÁSKY! (Antonín Sova)
  4. Prach. (Karel Červinka)
  5. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  6. JEDEN VEČER... (Zikmund Winter)
  7. Své ženě. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DŮVĚRNÉ SLOKY. (Antonín Klášterský)
  9. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  10. I. Srdce se chvěje, (Karel Mašek)