U strže.

Antonín Sova

U strže.
Tu místo nejmilejší lehnout v trávu, a v strnulosti plaché přimknout zraky, nemyslit na nic, netoužit, jen hlavu v podušku trávy vtisknout... Jako vraky rozlité obláčky se ponořují za hory hřbet... A vše tě tady hýčká, bzuk hmyzu, trávy, trsů, jež se vzdují, let líných motýlů... Přes tvoje víčka blesk jako z vod se nyní přehoup’ jasně. Klid neznámý to u tvé hlavy stojí. Ty cítíš, jak se mrtvým dříme krásně, neb země též má kolébavku svoji. 10