Táborské kraje.

Antonín Sova

Přec jsou jen chudé Táborské ty kraje, však mám je rád až k smrti neskonale, hor mírné pásmo ve slunci tu hraje, a žloutne obilí již skorem zralé, u silnic v lesích milíř šerem hoří, a pošta jede truchlivými lesy, hajnovny nízké v mladých buků moři kdes leží v dříví nakupené směsi, jsou města malá, zapadlá a skrytá pod lesy mhavými, kde soumrak dýmá, cimbuří hradů sbořených tě vítá, a sláva Žižky v každém koutě dřimá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

925. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  2. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU. (Emanuel Čenkov)
  3. PÍSEŇ V ŘÍJNU (Antonín Sova)
  4. Autoportrét v červnu (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Z villegiatur. (Antonín Sova)
  6. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)
  7. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  8. EPILOG (Stanislav Kostka Neumann)
  9. KRAJINA ČESKOMORAVSKÉHO POHOŘÍ (Antonín Sova)
  10. XIV. Jeřáb nad hrobem. (František Zavřel)