Táborské kraje.

Antonín Sova

Táborské kraje.
Přec jsou jen chudé Táborské ty kraje, však mám je rád až k smrti neskonale, hor mírné pásmo ve slunci tu hraje, a žloutne obilí již skorem zralé, u silnic v lesích milíř šerem hoří, a pošta jede truchlivými lesy, hajnovny nízké v mladých buků moři kdes leží v dříví nakupené směsi, jsou města malá, zapadlá a skrytá pod lesy mhavými, kde soumrak dýmá, cimbuří hradů sbořených tě vítá, a sláva Žižky v každém koutě dřimá. 19
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.