Zlatá kniha.

Antonín Sova

Zlatá kniha.
Z těch dob můj otec zlatou knihu chováchová, kdy škola byla ještě ve kolébce, švabachem psána jsou tam všecka slova. Desk zlatý papír šustí tiše, hebce, a celá kniha vůni má své doby. A čteš tam školáků a žákyň jména, nad nimiž dnes již zavřely se hroby. A ze zlatých těch desek cosi sténá, a v prstech se cos drolí, drolí, drolí; – čteš jméno báby své, zříš scvrklé líce, – až při tom srdce usedá a bolí. Toť mrtvých seznam pouze, a nic více. 17