Podzim.

Antonín Sova

Podzim.
Za vsí hned zámek je... On v parku bělá se kmeny topolů, větvemi lísek, skrz dubů křivé větve zřít je stmělá schodiště, basin, háje prázdný výsek. Kol plotu parku podél cesty polní řad dubů stojí... V dálce nedohledné se ztrácí v mlze... Tu jdou děti školní, když měsíc bledý nad strání se zvedne, když večer podzimní, co vůně mívá té ostré, zdravé, vpouští do úžlabí, a mísky hnědé s žaludy van schvívá, strakaté pavouky a léto babí. – 28
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.