Epilog ke knize črt.

Antonín Sova

Epilog ke knize črt.
Jak děcko byl jsem, v kraje svého mapu já zarážel jsem řadu praporečků, ne bitvy že v ní ryly ostří drápů, a krvavou svou po nich táhly vlečku, jen jako letem, kam mě nesly oči, kde hřbitovní zeď u vsi hlásá: „marně!“„marně!“, kde mlýnské kolo v olšoví se točí, a v pláních cvrček cvrčí jednotvárně, kde svahy, lesy s milíři spí v tichu; já stopu zahlíd’ veské dívky v trávě, slech řeči sousedů, kdy hledí v líchu, zřel stíny žitížití, jak vše rvou tak dravě... 39 Obsah.
Prolog3 Klášterní zátiší4 Květnový sen5 U „Čtyř krejcarů“6 Stesk honicích psů7 Před lety ještě8 Do Ameriky9 U strže10 Dětská vzpomínka11 Opuštěné lomy12 Cestou13 V oddechu14 Figurka15 Korový domek v oboře16 Zlatá kniha17 Rybníky18 Táborské kraje19 To u nás jsme20 Lilkový květ21 Potoky22 Při čtení Bret Harta23 [41] Pole24 Žně25 Návrat domů26 Partie ze Stražiště27 Podzim28 Starý chirurg29 Byl městys malý30 V chalupě31 Meditace32 U „Josifa“33 Pouť v zimě34 Sedláci35 Ježíšek36 Zimní odpoledne37 Při západu slunce v Želivě38 Epilog ke knize črt39
E: pk; 2004 [42]