Při západu slunce v Želivě.

Antonín Sova

Při západu slunce v Želivě.
Sníh, sníh... A silnice se dolů stáčí, hned otvírá se tobě panorama! Z hlubokých lesů nezazní let ptačí, sníh, jenom sníh, a prorva, stěna samá... Zříš v dolinu... Zdi klášterní a věže pod sněhem v kotlině se nad vsí tyčí... Mráz ostřeji v ret rozpukaný řeže, a silněji vran zástup s polí křičí... Sem silnicí jdou kněží praemonstráti, zrak cloní si, v dál hledí beze slova... Před nimi v kouli slunce bodem tratí se s novým pony bryčka praelátova... 38
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.