U „Josifa“.

Antonín Sova

U „Josifa“.
Má Josif krámek malý za kostelem. Sem snadno od mše skočit pro zahřátí! Na zemi plecháče jsou v koutě stmělém a soudky s hevery... Hle, slunce zlatí před domem stromy sněhem zasypané i okno, za nímž Josif zvyk‘ již státi. Co ve vnitř hrají v karty obehrané na prázdném soudku, den se valem krátí. Tu večer žena pro muže si chvátá... Však nehne se... I dojde proň kluk rusý... S tím čtyřletým se potácí ven táta: „Prodáme mámu,“ směje se. „Ať zkusí!“ 33