Květinový sen.

Antonín Sova

Květinový sen.
Na kraji háje olšového stojímstojím, kam světlo padá listy zelenými, opojen vůní, jež se nese chvojím z okolních lesů; jaro dýchá jimi, hvizd ptáčníka, tak zjemnělý a snivý! Let ptáků slyším... Nesmělý a tichý a tu zas bouřný, hlučný, prudký, divý, – jak mocný vzdor a sžíravých snů smíchy... Kam doletí as? Který výš a dále? A snění v kruh mě přátel mladých neslo. Tam podivíš se někdy, křídlo malé kam dolétlo, u jaké mety kleslo! 5