Do Ameriky.

Antonín Sova

Do Ameriky.
To chytne mě, kdy vidím na perronu zamlklý hlouček venkovského lidu, než poslední zalehne úder zvonu, opouštět svoji ves a svoji bídu. V tom rámci břečťanu jich bludné stíny ve svitu měsíce se střásat zdají lhostejnost všecku, kal té všední špíny. Ba, loučení je přemáhá, že lkají žilnatí starci, vlak co v před se hýbá; blíž k oknu tisknou vlhké vrásky skrání, zřít, kterak měsíc za ně vsi ty líbá, ty lesy, vsi, ty temné pruhy strání – 9
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.