Stesk honicích psů.

Antonín Sova

Stesk honicích psů.
Náš nadlesní byl dlouho, dlouho chorýchorý. Však v poledne hvízd’ na psy pronikavě, i dvéře uzavřené na závory jich náhlým vpádem rozlétly se hravě! Dnes psi tak smutně před myslivnou leží, své boky tisknou v trávu, jež tu bují, obojky zvoní... Plotu řídkou mřeží zřít lesy, jak se v mlhy ponořují. Jak před deštěm by bylo... Mrtvo dýchá z borovic, modřínů a jednotvárně pivoňky voní, bzučí hmyz tak zticha... Tři dny už čekají ti psi... Však marně... 7
Básně v knize Z mého kraje:
  1. Prolog.
  2. Klášterní zátiší.
  3. Květinový sen.
  4. U „Čtyř krejcarů“.
  5. Stesk honicích psů.
  6. Před lety ještě...
  7. Do Ameriky.
  8. U strže.
  9. Dětská vzpomínka.
  10. Opuštěné lomy.
  11. Cestou.
  12. V oddechu.
  13. Figurka.
  14. Korový domek v oboře.
  15. Zlatá kniha.
  16. Rybníky.
  17. Táborské kraje.
  18. To u nás jsme.
  19. Lilkový květ.
  20. Potoky.
  21. Při čtení Bret Harta.
  22. Pole.
  23. Žně.
  24. Návrat domů.
  25. Partie ze Stražiště.
  26. Podzim.
  27. Starý chirurg.
  28. Byl městys malý...
  29. V chalupě.
  30. Meditace.
  31. U „Josifa“.
  32. Pouť v zimě.
  33. Sedláci.
  34. Ježíšek.
  35. Zimní odpoledne.
  36. Při západu slunce v Želivě.
  37. Epilog ke knize črt.