Návrat domů.

Antonín Sova

Návrat domů.
Když sousedé jdou vždycky v podvečeru s kosami domů na mohutných zádech, jich silhouetty ztrácejí se v šeru pod nebem, jež má blankytový nádech, na pasech brousky se jim kolébají. Smích dívek zní, jež uzavřely řadu, a v štěkot psů a bukot z blízkých stájí zní rachot vozů v mírném letním chladu. A výminkář, jenž opatroval děti, že tolik se mu po těch polích stýská, o každém zvlášť si dá zas vyprávěti... A na časy se v dlouhých pruzích blýská. 26