PRAVDY STARCŮ

Antonín Sova

K chaloupkám, které se po svahu hrbolatém s kopce drobounkým svážely chvatem, bědné tiskly se zahrádky. Všedních dnů zedraná zrála tu bída, kterou jen přísné boží oko hlídá, v zahrádkách blumy též zrály přesladky. V chaloupkách mezi zdánlivými lháři, mezi ševci a dřevěnkáři největší pravdy se rodily. Rád jsem tam pobýval, holčička malá moudrou babkou mi připadala, prstíčky její když kozu dojily. Při dveřích na petlici, přivřené okenici, pravdy ty věčné pobuřující v život můj po prvé vnesly svůj hlas. Se mnou šly krajem, se mnou šly městy, po celém světě mi klestily cesty, života byly var a kvas. Podzim je, vysoké, modré nebe, vidím zas chaloupky, městečko, tebe, v zahrádkách drobných blumy zrát. Proti křivdám, jež do dnes panují světem výmluvné kletby dosud odplivují dětem stařecké rty, jež se nenaučily lhát.

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

147. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poutnické. (Václav Antonín Crha)
  2. KRAJINA V ZÁŘÍ. (Petr Fingal)
  3. I. EVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PELHŘIMOVSKU (Antonín Sova)
  5. VÝČITKA. (Louis Křikava)
  6. LIII. Mimo les volně si kráčím, (Adolf Heyduk)
  7. DĚDINA (František Gellner)
  8. Pokáraný pych. (Vojtěch Lešetický)
  9. LEGENDA. (Antonín Sova)
  10. Babička. (Albína Dvořáková-Mráčková)