TOMU, JENŽ PŘIŠEL POZDĚ

Antonín Sova

TOMU, JENŽ PŘIŠEL POZDĚ
Tenkrát, když jdu bratry hledat, svět mi prázdný, člověk cizí. Na sad k milence jdu sedat. Její šťastný úsměv mizí. Daleko pak vede cesta; do světa si vyjdu v města, kvést chci, jaro v srdcích zříti. Ale dřív, než den měl mříti, viděl jsem zas lidské hoře, bylo hluboké jak moře, hory mrtvol k nebi čníti. Vyjdu, o malou jen chvíli neštěstí dřív došlo k cíli. Proč jsem vyšel v den, kdy mřelo milenčino srdce v hoři? Kdy se peklo otevřelo, města mizí, domy hoří, a kdy v mrtvém tichu šíra smrt již spadlé plody sbírá? 25

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova