TOMU, JENŽ PŘIŠEL POZDĚ

Antonín Sova

Tenkrát, když jdu bratry hledat, svět mi prázdný, člověk cizí. Na sad k milence jdu sedat. Její šťastný úsměv mizí. Daleko pak vede cesta; do světa si vyjdu v města, kvést chci, jaro v srdcích zříti. Ale dřív, než den měl mříti, viděl jsem zas lidské hoře, bylo hluboké jak moře, hory mrtvol k nebi čníti. Vyjdu, o malou jen chvíli neštěstí dřív došlo k cíli. Proč jsem vyšel v den, kdy mřelo milenčino srdce v hoři? Kdy se peklo otevřelo, města mizí, domy hoří, a kdy v mrtvém tichu šíra smrt již spadlé plody sbírá?

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1350. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VE VLAKU. (František Hais)
  2. ACHERONTIA ATROPOS. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Andante. (František Táborský)
  4. None (Karel Babánek)
  5. CHCI BÝTI SÁM. (Antonín Klášterský)
  6. Píseň. (Bohdan Kaminský)
  7. Tak u srdce mi... (Antonín Sova)
  8. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  9. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. XXIX. Radost v srdci, úsměv na tváři jsem míval, (Karel Babánek)