DŮVĚŘIVÉ SLOKY
Tys psal mi: jara nebylo a léta též,
podzimu nebude. I v lidech smutná řež
zklamaných nadějí se rve, a od nejchudších střech
vyčítá do hor uvězněný vzdech.
Zklamaní lidé jsou v těch světských osudech,
neb světlejší svět chovali v svých snech,
a proto zkrášlují si jej a přetvářejí
a vyvyšují z běd svých do nadějí.
A přece z nich každý sklidil, tak, jak předchůdce,
vzal za poctivou práci mzdu a šel
v neděli loukou ke své hospůdce,
žertoval se ženou a v srdci měl
i z práce radost, kterou konal rád
s tisíci jinými, a zklamání a zrad
a závisti byl prost, že každý měřil den,
jak roste mír: tož ze čtyř spokojených stěn.
Leč přec se zdálo všem: jsou duše zklamány,
jsou v nesvobodu zaprodávány.
Ti u moci jsou, kdo jí dobře nechápou,
a hřeší na ní, když se v čelo vydrápou
a lokty odhazují ty, kdož míru nabídnout
jdou práci, poctivost a chtějí mrtvem hnout,
pak bez důvěry, každý jinak zklamán, ubíjet
svůj příští musí vidět, odumírat svět.
42
Tak psal's. Leč já jsem děl: Ne, neměj strach,
toť revolučních žalob roztřásaný prach!
Maličkou pošetilost lidí všude zříš,
jež provádí si své, však vůle nad ně, výš
je pojí v práci. Prozřetelnost ovládne,
svět starý vymře, nový omládne,
a v člověku, jenž jiných lásek rod,
už roste mír a jeho sladký plod.
Já třeba zřel jsem těžce probíjet se mír
z velikých, dávných, jak svět starých snů,
kdy zaleh' světlo starých pochyb netopýr
a poletuje po nejistém dnu,
vím, na výboj chtí poražení, ždají krev,
zas lační odvetou a jejich zpěv
je k boji přípravou a o řeži
hlaholí dějinná lež mládeži.
Buď přes to upokojen. Nechci efektní
a krutou politickou báseň psát.
Galejní znamení rýt, předmět obětní
klást v plamen stoupající, zaplesat,
osobám, straníkům, jich ješitnosti
nastavit zrcadlo a jejich ubohosti
chyb obraz nakreslit a mrtvé zburcovat,
i lepší minulost i po svobodě hlad.
Neb já jsem ten, jenž nebyl otráven,
jenž nebouří, jenž doufá, vírou silnou plá,
že v celku národa duch není zohaven
ni porušen, když tlupa drzých ztropí zla,
43
a věřím, každá chyba zburcuje
zas vědomí, než vládnout nemůže duch náhody
ni chytráctví, jež pouta navždy ukuje
milencům pravdy, bratrství a svobody.
44