DŮVĚŘIVÉ SLOKY

Antonín Sova

Tys psal mi: jara nebylo a léta též, podzimu nebude. I v lidech smutná řež zklamaných nadějí se rve, a od nejchudších střech vyčítá do hor uvězněný vzdech. Zklamaní lidé jsou v těch světských osudech, neb světlejší svět chovali v svých snech, a proto zkrášlují si jej a přetvářejí a vyvyšují z běd svých do nadějí. A přece z nich každý sklidil, tak, jak předchůdce, vzal za poctivou práci mzdu a šel v neděli loukou ke své hospůdce, žertoval se ženou a v srdci měl i z práce radost, kterou konal rád s tisíci jinými, a zklamání a zrad a závisti byl prost, že každý měřil den, jak roste mír: tož ze čtyř spokojených stěn. Leč přec se zdálo všem: jsou duše zklamány, jsou v nesvobodu zaprodávány. Ti u moci jsou, kdo dobře nechápou, a hřeší na , když se v čelo vydrápou a lokty odhazují ty, kdož míru nabídnout jdou práci, poctivost a chtějí mrtvem hnout, pak bez důvěry, každý jinak zklamán, ubíjet svůj příští musí vidět, odumírat svět. Tak psal's. Leč jsem děl: Ne, neměj strach, toť revolučních žalob roztřásaný prach! Maličkou pošetilost lidí všude zříš, jež provádí si své, však vůle nad , výš je pojí v práci. Prozřetelnost ovládne, svět starý vymře, nový omládne, a v člověku, jenž jiných lásek rod, roste mír a jeho sladký plod. třeba zřel jsem těžce probíjet se mír z velikých, dávných, jak svět starých snů, kdy zaleh' světlo starých pochyb netopýr a poletuje po nejistém dnu, vím, na výboj chtí poražení, ždají krev, zas lační odvetou a jejich zpěv je k boji přípravou a o řeži hlaholí dějinná lež mládeži. Buď přes to upokojen. Nechci efektní a krutou politickou báseň psát. Galejní znamení rýt, předmět obětní klást v plamen stoupající, zaplesat, osobám, straníkům, jich ješitnosti nastavit zrcadlo a jejich ubohosti chyb obraz nakreslit a mrtvé zburcovat, i lepší minulost i po svobodě hlad. Neb jsem ten, jenž nebyl otráven, jenž nebouří, jenž doufá, vírou silnou plá, že v celku národa duch není zohaven ni porušen, když tlupa drzých ztropí zla, a věřím, každá chyba zburcuje zas vědomí, než vládnout nemůže duch náhody ni chytráctví, jež pouta navždy ukuje milencům pravdy, bratrství a svobody.

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

488. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÍDEŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  2. 15. –21. ČERVENCE 1935 (Josef Svatopluk Machar)
  3. OSUD (František Gellner)
  4. REVOLUCE. (Josef Svatopluk Machar)
  5. TĚŽKÝ ÚDĚL (Stanislav Kostka Neumann)
  6. RUS. (Josef Svatopluk Machar)
  7. DOZPĚV (Petr Křička)
  8. None (Josef Svatopluk Machar)
  9. IV.   My, dráty vyslané do kolonií a tropů (Stanislav Kostka Neumann)
  10. U NÁS... (Josef Svatopluk Machar)