BÍLÉ POSELSTVÍ

Antonín Sova

BÍLÉ POSELSTVÍ
S hor jde Noc, hvězdnatá paní a bílá, v krajkové šíři se rozchumelila. Přišla až k domu, v městě kde dlím, zjiskřena svítáním pobledlým. Úlevu z tichých koutů nesu. Pozdravy z hor a hlubokých lesů. Pod sněhem chalup oddýchání, hřbitovů dlouhé, předlouhé spaní. Ruky stisk od mužů, od žen vzkaz; na vzpomínání že nastal teď čas – Od mužů věrnost k poslednímu dechu. Od žen zváženou láskou k živým i mrtvým těchu.“těchu. Bílá žena pospíchá chumelicí blesky zpráv tančí a zpívá na ulici. Veselá bdělost po ní zbyla, čerstvým chladem, hor výškami zpilá. Slyšíte dětí výskot, vylétlých střemhlavě ze saní do sněhu po čtyřech, po hlavě? 59