BÍLÝ VRŠEK NAD TEMNÝMI LESY

Antonín Sova

Pod kouři nevidět obzoru, den se rozednívá, bolestně mlčí dálka a les si zpívá. Vrcholky stromů právě se pomodlily modlitbou tichou v ranní, bezlidné té chvíli. Mlčí všecko. Ční kopec a na něm kaple jako svíce na místě, kde před věky stávala šibenice, lesů kde pán byl umučen, propleten v kole, a kde diváci stálí v půlkruhu dole a kde s oře, tam dobrý jich král zřel na popravu, lancknechty s kopími převyšoval o dobrou hlavu. Lesy se modlí. A nezapomínající, hluboké lesy se stále dívají, tesklivě snící. První je máj. A květin dech pod stromy ještě bolí, lesů kde pán byl popraven nejvyšším na vrcholi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

660. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRALES. (Eliška Krásnohorská)
  2. V lesní samotě. (Vojtěch Pakosta)
  3. DUCH SAMOTY (Jaroslav Vrchlický)
  4. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  5. Miláček lesa. (Antonín Klášterský)
  6. Šumava. (Beneš Grünwald)
  7. Les na večer. (Antonín Klášterský)
  8. V. PASTÝŘ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. CESTY. (Herma Pilbauerová)
  10. báseň bez názvu (Vítězslav Hálek)