BÍLÝ VRŠEK NAD TEMNÝMI LESY

Antonín Sova

BÍLÝ VRŠEK NAD TEMNÝMI LESY
Pod kouři nevidět obzoru, den se rozednívá, bolestně mlčí dálka a les si zpívá. Vrcholky stromů právě se pomodlily modlitbou tichou v ranní, bezlidné té chvíli. Mlčí všecko. Ční kopec a na něm kaple jako svíce na místě, kde před věky stávala šibenice, lesů kde pán byl umučen, propleten v kole, a kde diváci stálí v půlkruhu dole a kde s oře, tam dobrý jich král zřel na popravu, lancknechty s kopími převyšoval o dobrou hlavu. Lesy se modlí. A nezapomínající, hluboké lesy se stále dívají, tesklivě snící. První je máj. A květin dech pod stromy ještě bolí, lesů kde pán byl popraven nejvyšším na vrcholi. 62

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova