HLASY

Antonín Sova

HLASY
Vítal jsem k vánocům kdysi nedočkavý hoch hlasy, jež v noci se křísí, v posled, až ozval se roh, ale dnes, v ulici šeravé, opilci zpěvavé a šouravé, sotva jsem uspat moh' stáří své nespavé. V kavárnách bílou zimou trosečníci žalní po dobrodružstvích tu dřímou, opilci sentimentální, do kláves tóny krve a žluče někdo jim podplacen k ránu tluče. Lehké holky když odešly spat, město už dní se a vzbouzí k práci, opilce střízlivý chlad počestným rodinám do lůžek vrací. a že sníh padá, závěje v ulicích hlasy a matné šlépěje. Nejde tu pastýř však, nezní roh, hvězda tu nikdy nevzplá. Kristus zde nenarodí se nikdy z lásky božího tepla. 63

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova