HLASY

Antonín Sova

Vítal jsem k vánocům kdysi nedočkavý hoch hlasy, jež v noci se křísí, v posled, až ozval se roh, ale dnes, v ulici šeravé, opilci zpěvavé a šouravé, sotva jsem uspat moh' stáří své nespavé. V kavárnách bílou zimou trosečníci žalní po dobrodružstvích tu dřímou, opilci sentimentální, do kláves tóny krve a žluče někdo jim podplacen k ránu tluče. Lehké holky když odešly spat, město už dní se a vzbouzí k práci, opilce střízlivý chlad počestným rodinám do lůžek vrací. a že sníh padá, závěje v ulicích hlasy a matné šlépěje. Nejde tu pastýř však, nezní roh, hvězda tu nikdy nevzplá. Kristus zde nenarodí se nikdy z lásky božího tepla.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

469. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODYSSEA. (Adolf Červinka)
  2. Předčasná zima (Otokar Fischer)
  3. I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala, (Arnošt Ráž)
  4. Píseň smíření (Otokar Fischer)
  5. XX. Zabloudil jsem v temné noci kradí, (Adolf Heyduk)
  6. Na Růžovci. (Ferdinand Tomek)
  7. XVII. NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA. (Petr Křička)
  8. MĚSÍČNÍ NOC. (Antonín Klášterský)
  9. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  10. V PARKU. (Bohdan Kaminský)