ZLOBY A NENÁVISTI

ZLOBY A NENÁVISTI
Zloby a nenávisti, vězněné v temnu v duši jsou jak trestanci po vazbě dlouhé, když milost tuší. Roky co mučilo, dávno zlem přestalo býti, ale okna věznice s trestanci do tmy svítí, Z oken zří podoby ne už těch, trest svůj již přestáli, ale těch, kteří se k novému životu chystali. Nejsou to zloby už, nenávisti, uštvané bídou, Utrpení je změnilo v lásku. Tak na svět vyjdou. Vykoupené vyjdou, že trest svůj si odpykaly, za vše, čím vinu kdy krví vražd svojich postříkaly. Utrpení je kovář hrozný, jenž srdce tavítaví, aby je překul v chvíli, když bída je v plameni žhaví. Kam teď půjdete, srdce jichž překuto, v jakou zem? Na místa, kde jsme zabili, křísit jdem. 82