KRVAVÁ KRŮPĚJKA ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

KRVAVÁ KRŮPĚJKA ŠTĚSTÍ
Již mého srdce jízda projela celý svět všudy. Tu rozvrácená hnízda, tu rozmetané údy, a u stráži noh tu mokvá krví dlažba, nad mrtvol stoh se tyčí pušek pažba. Tu často teď nevěděli, zda pohřbili revoluci, či před revolucí je-li, jen po štěstí žhavě prudcí, – a pro štěstí rodili a pro štěstí vraždili. Zamlklí, smutkem němí je hledali mimo sebe, nějakou neznámou zemi, nějaké neznámé nebe. Jen málo kdo v sobě je hledal i na skalách, nad propastmi svých duší, kde štěrk se ssedal jich těžkých pochodů strastmi. 83 Já šel a šel a nedal se mýlit ničím a hledal. Tam někde vysoko kvítí co krůpějka krvavá svítí, to na skále v duši mé roste květina drobného štěstí. Mé ruce, za ni proste, a jděte ji utrhnout, snésti! 84

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova