VÍRA ŽEBRÁKŮ

Antonín Sova

VÍRA ŽEBRÁKŮ
Žebráci, ať už jsou na cár rozbití, děravé lodi před potopením hroutí se na bok, leč s tuláckou vírou se vydávají dálkou nekonečnou a širou a přece se doklopýtají někam. Jim deště vypláchnou palčivost ran. A nepřítele z větrů všech světových stran lze vytušit, číhá-li na rozcestí. Vždy zákon a psi se vyřítí nějací, i vrata se přirazí, skřípne klíč. A hladové neštěstí, vynořivší se žebráci dál od vrat jedněch se ke druhým potácí. Je těžko před nocí najít zakouřenou díru, i ráno vyžebrat z dobrých rukou novou víru a ze zlých setřásti rány výhružné hole, šouravě a napolo v kleče, jít dál, zas procházet nespočítané vsi a pole, děravá na boku loď v dnu pustém moři, již osud potácí, a přece dál vleče a vleče. 106

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova