VÍRA ŽEBRÁKŮ

Antonín Sova

Žebráci, ať už jsou na cár rozbití, děravé lodi před potopením hroutí se na bok, leč s tuláckou vírou se vydávají dálkou nekonečnou a širou a přece se doklopýtají někam. Jim deště vypláchnou palčivost ran. A nepřítele z větrů všech světových stran lze vytušit, číhá-li na rozcestí. Vždy zákon a psi se vyřítí nějací, i vrata se přirazí, skřípne klíč. A hladové neštěstí, vynořivší se žebráci dál od vrat jedněch se ke druhým potácí. Je těžko před nocí najít zakouřenou díru, i ráno vyžebrat z dobrých rukou novou víru a ze zlých setřásti rány výhružné hole, šouravě a napolo v kleče, jít dál, zas procházet nespočítané vsi a pole, děravá na boku loď v dnu pustém moři, již osud potácí, a přece dál vleče a vleče.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

431. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XL. Mezi horstva velikány (Jaroslav Vrchlický)
  2. JARNÍ ZPĚV PŘED OSVOBOZENÍM. (Antonín Sova)
  3. 513. Cherub jeden na křídla mne schytna (Jan Kollár)
  4. Dvojí hrom. (Rudolf Pokorný)
  5. ŽIVOT – VLNA (František Šimeček)
  6. Bořek. (Antal Stašek)
  7. Blázen. (Boleslav L. Černý)
  8. Hovor s městem (Antonín Sova)
  9. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou (Antonín Klášterský)
  10. VARHANY. (Jaroslav Haasz)