NOVÉ ZRODY

Antonín Sova

NOVÉ ZRODY
Tady v těch domech kolébky stály, těch, k nimž světové písně už zalehaly o nové lásce, jež spojí všecka srdce i ruce. Odtud vyjdou dobývati svět láskou ti, kdož prudce zatouží po zbratření a po poznání všeho, duše když svět ještě dělí zlatem nebo bídou, aby se zúčastnili dění zázračného. Ti, kdož tu zbudou zas, vtlačí se v kout čtyř svých stěn a uváznou navždy svými těly, zvyknou si na drsnou příchut země, na dobrodružnou pout nikdy se neodváží za těmi dobyvateli. Ale svým dětem řeknou zas o odvážných těch, o zmizelých, a ti, když odervou se a pustí se také světem v pochodech nekonečných, v plavbách smělých, z nových svých výbojů, z nových svých sídel a z nového štěstí pošlou svých vzkazů holubice. aA zelené ratolesti. 110