POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA

Antonín Sova

POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA
Přišla k smutnému, beznadějnému, v tom, když na lůžku umíral, aby sladce a na věky spal, okamžik jeden než ulehčí jemu. Snad to byl přízrak přešlých dnů, snad to bylo vtělení snů, a teď to celé mladé nahé štěstí sedělo u něho na pelesti. Snad ji poznal, když poslední světla na vteřinu se mu rozsvítila: V loučení života bouřící síla hlavu mu k ňadrům tiskla, ji hnětla. Nebyl v tom smutek a nebyl v tom smích ale celého nebe světélkování strašně krátké to milování očí hvězdných a kouzelných. Vzešla pak noc a tma a tma ustlala hlavě tichýma rukama. květy zarůstá hrob a hvězdy nad ním dlí hlídači nejvěrnější, kteří neumdlí. 141

Kniha Za člověkem (in Dílo Antonína Sovy, svazek 22) (1930)
Autor Antonín Sova