POSLEDNÍ NÁVŠTĚVA

Antonín Sova

Přišla k smutnému, beznadějnému, v tom, když na lůžku umíral, aby sladce a na věky spal, okamžik jeden než ulehčí jemu. Snad to byl přízrak přešlých dnů, snad to bylo vtělení snů, a teď to celé mladé nahé štěstí sedělo u něho na pelesti. Snad ji poznal, když poslední světla na vteřinu se mu rozsvítila: V loučení života bouřící síla hlavu mu k ňadrům tiskla, ji hnětla. Nebyl v tom smutek a nebyl v tom smích ale celého nebe světélkování strašně krátké to milování očí hvězdných a kouzelných. Vzešla pak noc a tma a tma ustlala hlavě tichýma rukama. květy zarůstá hrob a hvězdy nad ním dlí hlídači nejvěrnější, kteří neumdlí.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1178. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ LÁSKY. (Antonín Klášterský)
  2. Píseň podzimní. (Bohdan Kaminský)
  3. SMRT BÁSNÍKOVA. (Antonín Sova)
  4. OKNO (Viktor Dyk)
  5. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Vzpomínka. (Bohdan Kaminský)
  7. None (Karel Babánek)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. 36. Snad jednou kroky zvábí (Karel Babánek)
  10. Romance o velkém štěstí. (Jaroslav Vrchlický)