Je česká duše posvěcena zemi(J5f)
z ní vyzařuje žírných krajů dech(J5m)
s poli a lesy ztajenými vesnicemi(J6f)
s malými říčkami jež plynou jako v snech(J6m)
a blyskotají úsměvny a němy(J5f)
slunečných plny mírných pocelů(J5m)
s městečky trčícími vížkou kostelů(J6m)
z ovocem přetížených sadů(J4f)
a s romantikou příkrých skalních hnízd(J5m)
rozpadlých dávno zpustošených hradů(J5f)
Jen vzdálen české duši ruch zní měst(J5m)
výpočty tvůrčí nesměle se výší(J5f)
Jí patří plodná země výška hvězd(J5m)
a hudba mírné přírody již slyší(J5f)
jen zřídka architektur klene zkružení(J6m)
jí zřídka patří chrámů velebnost a sláva(J6f)
neb horečných měst kyklopická sdružení(J6m)
kde kouři továrními nebe promodrává(J6f)
neb štoly krtčích cest kdes v říši podzemní(J6m)
Je v české duši obraz sídel klidných(J5f)
a uzavřených v sobě zatichlých(J5m)
kde dny a roky snad i staletí(J5m)
bez přátel v celém světě jako v prokletí(J6m)
musila žít(J2m)
kde mírných očí vlídných(J3f)
oráči širá pole orali(J5m)
vsi střehli a svá drobná města v dobách zlých(J6m)
před osadníky zájmů podloudných(J5m)
když z ciziny se proudy prorvali(J5m)
musila vstřebávat a pohltit(J5m)
Teď pevně věčně musí tu již stát(J5m)
Neb velkých zkoušek smutkem vesmírným(J5m)
a nesmrtelným jako boží řád(J5m)
se přikovala k svému Bohu nahoře(J6m)
a dole k zemi připoutal ji v pokoře(J6m)
oráčů osud dobrých pastýřů tož lidí(J6f)
i po pastvinách rozptýlených stád(J5m)