PŘEDMĚSTÍ.

Antonín Sova

Klikatina kde kolejnic blýská se z šedých dýmů(Na) rostu tam svážím se po stráních příkrých v údolí(Na) Pod tunel slézám černý Blok sazemi črtám a měřím(Na) pravítkem ulice vkresluji v pastviska vůkolí(Na) Toužím až k holému vrchu k vrchu sousednímu(Na) domů svých osamocených si stavím vedety(Na) A že jej překročím mílovým krokem já věřím věřím(Na) rozmetám domky jež v zahradách zelinářských sedí(Na) hranice dříví u řeky na slunci atleti hnědí(Na) vypraženy kde v skupinách klímají rozsety(Na) Smetu to drobné smetí(Na) zahrádek zpustlých altánů chrámků rozbitých sošek(Na) u shnilé vody basénů(Na) zapadlých chalup se spoustou špinavých dětí(Na) drobounkých hospodářstvíček chlévů jichž chátrá došek(Na) starosvětskou tu idylu rozpadlou srovnám a smetu(Na) vymrskám vypleji vyženu(Na) Vykotlané vy stromy shnilé(Na) vari z cesty početí mého je tajemná chvíle(Na) mohutné vy tam topoly(Na) panského sídla kdys uvadlé pod břečťany(Na) kaštany rozložité i stařecky nahrblé vrby(Na) zkolím vás usmrtím větřím již hltavě na vše strany(Na) k řece a za skálu vniknu za kře i za houští(Na) Neujde neujde mi již co schovává se a hrbí(Na) a co se matky země nepouští(Na) Vymetám srovnávám pěchuji vyklízím bezděčně(Na) staletá obydlí bourám zaječí pelechy zrývám(Na) rozšlapu ptačí hnízda ba večer tak umdleno bývám(Na) že konečně(Na) jako výr slepý v noci jedinou lucernou zarudlou(Na) do dálky výstrahou svítím tmou chodci tichou a vychudlou(Na) na křižovatkách kde rychlovlak projíždí s vytím(Na) Vše že tu rozkotáno co syrové nemůže spat(Na) vše že tu vlhnoucí tmy a prázdna se musí bát(Na) zuřící psy že slyším v ohradách zaštěkat(Na) a že vše tristní co nadzdvihli trčící tmou(Na) zedníci tesaři cestáři pozdní hodinou(Na) v nehotovosti své poťouchlé strojím úklady(Na) děsný strach samoty vnukám i samo cítím(Na) Ráno však veselo je mi(Na) hó hej rup třesk skřípot dne tralala(Na) slunce když zazpívá na místa stavenišť rozlehlých(Na) na ohrady kde zmlkne psů štěkot a na ruch dole(Na) lešení na domech kde se ještě tyčí holé(Na) s cihlami pater noster kde sklouže nad zemí(Na) koleček po prknech skřípe a vrže a řehtá se smích(Na) podél jam vápenných dělníci v prachu kde čmoudu a kouři(Na) budují roubí tlukou a bouří(Na) hó hej rup v dne slunečného kde tralala(Na) v dýmek kouř pálenka zavála(Na) ó ráno tak veselo je mi(Na) Maltou zdí syrových dýchnu hned pryskyřicí dřev(Na) novostí bílou těsností klecí jich uniformitou(Na) zděděnou výsknu si bezohlednou brutalitou(Na) vžitý vkus zpívám si úsporný vyděračů zpěv(Na) A již své domy mám V nejvyšších patrech pod střechami(Na) chudou poctivost skrývám neb drobný vyvrhel(Na) vykládám s oken ztučnělé kokoty s kyprými ňadry(Na) lenochy vyčkávající až náhoda vznese je nad vlnami(Na) k službám je zavolá osud jich tvrdý nepřítel(Na) bída mi po pavlačích tu rozvěšuje hadry(Na) lehčí zde hodiny duší však odpočinek těl(Na) Do šíře do dálky rostu již lákám v každém patře(Na) rodinu poctivou družím k dobrodružné chátře(Na) stařečky vysloužilé k tažným zvířatům(Na) a brzy dům napěchovaný bude až zšílí(Na) řemesel rachoty pouťovou muzikou pozakvílí(Na) vychrlí z rána a večerem zase zjímá(Na) léto ať přijde ať zima den co den(Na) zástupy soumarů tažných z dalekých továren(Na) Starost mi vzejde hřbitov a silnice k němu rovná(Na) podvědomým již noří se mým zášeřím(Na) Cosi jak škola kostel věznice polepšovna(Na) v příštích dnech mojich dřímá vše pouze v mlhách zřím(Na) Brzy mi zaklepe starost Snad park s tou zelení chudou(Na) vykouzlit musím kde děti si bledé hráti budou(Na) vrtošivce kam staré na lávky usadím(Na) dám jim pít zeleně svěžest a stromů a květů vůni(Na) invalidy tu provádět budu na výsluní(Na) stezkami s šedých kouřů pozadím(Na) Ale co s pustými stráněmi holými svahy(Na) počnu si s kamenitými lomy tam na výši kdes(Na) kříčky kde nezakryjí žár nahý(Na) a kde se schází dávno včera i dnes(Na) lenochů mladých a zločinců plémě(Na) sedranými jichž hadry šedá se žebrácky země(Na) smilní tu snuje hřích jako rod ještěrek snívá(Na) v lomech těch(Na) o zámcích ukroucených kdes nacpaných pokladen(Na) o vymáčknutých sklech výkladců páčidlech elektrických(Na) o sklepech krámech zavřených za nocí o stopách lidských(Na) sluchu kde nezdá se ještě o vraždě ruce jež zbývá(Na) procitá li spáč okamžikem jímž okraden(Na) Starost mám lomy když za noci černou tmu ve zraku(Na) v doupatech nezvěstné kryjí a stále tónem vyšším(Na) v koutech mozků jak rozeklaný jazyk hořáků(Na) zlodějských lampiček syčící nenávist hladu slyším(Na) ozvěnou zmírám v ulici kdy se hne smluvená rota(Na) výrostků nevzrostlých bledých kdy holčic se mátožně motá(Na) opilý smích(Na)

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

408. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KOUZLO. (Josef Holý)
  2. DOMEK. (Antonín Klášterský)
  3. V nemoci. (Ferdinand Tomek)
  4. Deštivá Odyssea. (Roman Hašek)
  5. LXVIII. Cesta prašná, cesta dlouhá... (Jaroslav Vrchlický)
  6. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vyhlídka. (Emanuel z Čenkova)
  8. NA KŘIŽOVATKÁCH. (Josef Svatopluk Machar)
  9. POPĚVEK. (Josef Merhaut)
  10. PROMĚNA (Stanislav Kostka Neumann)