Kdys dostih mne Falstaff můj starý a protřelý životem druh(Na)
a řekl Kdy konečně splatíš věčné radosti dluh(Na)
Můj moderní Falstaff jenž k věčnosti prudký odpor cítí(Na)
však dobře zná po celém světě co dobrého k jídlu a k pití(Na)
kde překrásné čekají ženy s očima mandlovýma(Na)
a jaká kde dostaveníčka a kytary zvuk kde jímá(Na)
kde nevěrných paní dvířka se zavírají lehce(Na)
a od tanců rodinných svátků a kněžských hodů se nechce(Na)
Tu já jsem ho vyslech a řekl jsem Falstaffe jednou snad(Na)
se radosti silné a živelné musím také vzdát(Na)
však teď se mi s očí kliď Dny noci mne cosi hlídá(Na)
a dočkat se musím dne Ty víš Ta duší bída(Na)
Tu chechtal se hlučně a do stehen hlučněji dlaněmi třískal(Na)
a posupně nosem frkal a syčivě skrz zuby pískal(Na)
Proč bolí tě veškerenstvo ty placený hodnostáři(Na)
jak vyčet už pobožnůstkářský ti krtek se svatozáří(Na)
Já vděčně se vesele zasmál Falstaffa humoru zlému(Na)
a anekdotárnímu smyslu zábavy oplzlému(Na)
Však přec jsem se nehnul Já seděl a naslouchal moři hlasů(Na)
a nárazům suchých větrů a chřestění zčernalých klasů(Na)
a žízni země jak praskala hladu lidské touhy(Na)
jež měřila velkost bohů A na zápas lidský dlouhý(Na)
já díval se mlčky kde na polích krvavá zdupaná tráva(Na)
a jedním jak pohasla dnem v ní silných národů sláva(Na)
Tím končilo setkání naše v žalů nesmírných době(Na)
Však přece nás něco táhlo vždy lidsky živého k sobě(Na)
Pak v jeden zas jásavý den mne Falstaff navštívil(Na)
a řekl Můj žaludek sláb je Chianti dnes bych pil(Na)
O astrachánském nejlepším vím já kaviáru(Na)
o sto pět let starém a v Evropě proslulém pivovaru(Na)
Hle akcie báječně stouply Než dokud čas žít jen žít(Na)
Ty musíš ty musíš bratře ty musíš dnes se mnou pít(Na)
Já živelného a hlučného bál se společníka(Na)
měl silné plíce jak básník jenž do světa troubit si zvyká(Na)
a potom chraptí a slintá Však srdce byl předobrého(Na)
sta parasitů tak nenápadně a rytířsky tylo z něho(Na)
s ním sebevědomý rod příživníků vždy křičel se chvástal(Na)
Žít silný a živelný život žít umět tak každý z nich žvástal(Na)
Já bál jsem se Falstaffovy radosti ze života(Na)
On přeháněl příliš heslo Po svém mu rozuměl slota(Na)
a naivnosti mé smál se a mému roztoužení(Na)
a posměchem rozdupával o velkých cílech snění(Na)
Neb v bezhlasém tichu já poslouchal dravé žaly kroužit(Na)
a přimknuté k zemi a trpící ženy se něčím soužit(Na)
a dunění kroků jsem slyšel jak vojska by mohla jít(Na)
do království sousedních bít se a bít a bít a bít(Na)
Tu žalost veškerenstva jsem na svá slabá bral bedra(Na)
a vlék jsem se pouští tou zim sněhem a parnem vedra(Na)
však nikam já nedocházel že břímě jsem na zem skládal(Na)
a duch můj jak podťat se zdál a zanikal svadal a svadal(Na)
Tu po třetí Falstaff přišel a do duše se mi smál(Na)
mne lákal Tu přítěž nech v škarpě a můžeš li kráčej dál(Na)
Ne že by ta lidská rota se nevzpamatovala v chvíli(Na)
víc dobré vůle vždy měla než skutečné k činům síly(Na)
a nikdo z nich nebyl lepší jen několik zbouraných hrází(Na)
a několik principů zbylo a diplomatických frází(Na)
Však nebylo to tak průměrně jasné a jednoduché(Na)
Mé oči ne dosti slepé a uši ne dosti hluché(Na)
pro dny ty jež sílu kdys chtěly však slabé příliš mřely(Na)
pro ideje které na svoje poslání zapomněly(Na)
Já posud snil plody rvát stromům a dary jež země dá(Na)
a lásku brát vášnivou všude jež náhle tě vyhledá(Na)
a vůni brát květům a krajinám po bouři světelnou duhu(Na)
klid roztroušeným domkům a obrovským městům vzpruhu(Na)
od milenek všecko co přejemnou krásou se zachvěje(Na)
od matek to všecko co nejhlouběj srdce zahřeje(Na)
vše využít prožít vše proniknout a vše získat(Na)
Jít alejí kvetoucích stromů a opít se vším a výskat(Na)
Tu po čtvrté Falstaff přišel a nehnul se mi z jizby(Na)
a posměšnými slovy jak do srdce mi říz by(Na)
A obří tlapou mne chytl já za ním se potácel(Na)
Den v říjnu byl plný jasu vzduch mírným teplem vřel(Na)
Tu před námi široká třída bud jarmarečních stála(Na)
V svém živlu se Falstaff cítil A jodloval tralala trala(Na)
Hned křivými zobci nás vítali papoušci u pestrých stanů(Na)
kde zástupy tisícihlavé se v různou valily stranu(Na)
byl slunečný lidový svátek kdy vše se zapomíná(Na)
i rodinná nedůvěra i bolest drobná i vina(Na)
Šly zástupy stoupaly míjely v barevných skvrnách plály(Na)
a s klobouků dívčích květy se k chodcům nahýbaly(Na)
a postavy nejkrásnější a oči nejžhavější(Na)
jak koho zavolaly hned zdály se tajemnější(Na)
Jak šílely rozkoší zástupy vlny jak zvedaly(Na)
jak nejkrkolomnější zábavy sobě hledaly(Na)
a nejdivočejší hudbu křiklavých orchestrionů(Na)
a houpaček lítajících pískot hlahol zvonů(Na)
řev cikánských vyvolavačů svist šipek jež cíl svůj stihly(Na)
neb nabídky šarlatánů jež ve verších se líhly(Na)
i laciná pozlátka hračky jež lakem zavoní(Na)
a marcipánová srdce i husary na koni(Na)
Po obrovských prostorách okružní cesta není tak snadná(Na)
Sta přátel Falstaffa vítá a tu a tam dáma vnadná(Na)
zve pohledem vinárníci tu nejdražší načali známku(Na)
jak lákavou volavku Falstaffa ku vlastnímu zvou krámku(Na)
i krčmáři volají k zemi až kloní se lahůdkáři(Na)
a tam kde si Falstaff sedá stůl rudými nosy září(Na)
A zase jsme kráčeli dále mé nohy již vratké trochu(Na)
Však Falstaff jde dosud vzpřímen to dosud nic není hochu(Na)
My pivnice prolézali kde v pološeru a čmoudu(Na)
u korbelů sedělo tisíce illuminovaných bloudů(Na)
tu Falstaff teprve humoru zdál se nabývati(Na)
a v zástupy napilých sousedů pitvorně pokřikovati(Na)
Nuž jaká pak bída duší mi Falstaff se bouřlivé smál(Na)
Jsou lidé spokojeni Ten nejnižší i ten král(Na)
A pro evropskou to rozhodno zdá se situaci(Na)
A pláče li někdo uvnitř to se celkem ztrácí(Na)
Tu z celého vola jejž pekou si každý kousek koupí(Na)
Kdo v pivnici neopil se dnes je profét hloupý(Na)
A jako ten vůl tak štěstí na drobné chutné řízky(Na)
je bohy ukrajováno do tvé hliněné misky(Na)
I tebe my naučíme se rozhřát i radostí malou(Na)
a vše co je dosažitelno a prospěšno tělu vzít s chválou(Na)
Již nevím kde všude mne vlékl Kdes kvičely klarinety(Na)
a městské se točily dívky v kole jak zpestřené květy(Na)
jež divoce víří On řekl Teď čas je Jak rozkvétá(Na)
ta smavá plavovlasá A tam ta brunetta(Na)
Jen chvilenku skloň se nad ní a můžeš o všem zvídat(Na)
i o tom co má v srdci ji galantně vyzpovídat(Na)
Již nevím kde všude mne vlékl Však do všech panoram(Na)
se nahýbal blahosklonně a každý prometl krám(Na)
a všude popil a pojed slavný v lidských očích(Na)
a na všech jej střelnicích zříti a na všech kolotočích(Na)
Již nevím kde všude mne vlékl Jen jedno na konec vím(Na)
že pitvorné postavy bloudily ztemnělým stromovím(Na)
a vyprazdňujíce žaludky k sudům vracely se(Na)
zkad záře čadivých lamp již zhasínavě tmí se(Na)
a všechny zas usedly k sudům pod staleté lípy(Na)
z nichž točily ubledlé ženy nahýbajíce pípy(Na)
až syčivý nastával konec v úsvit dne bázlivý(Na)
Zpěv pozdních chodců se ztrácel a zamlkal chraptivý(Na)
Kdes po koutech roztažená se krčila zmožená těla(Na)
tu dušička klerikální se modlila pokání pěla(Na)
však pro úřady vyšší si zapsala výtržníky(Na)
jen sebe zapomněla křesťanské lásce díky(Na)
I nějaký umravněný abstinent se zdvihal(Na)
od stolu kde v karty hrál a podivuhodně říhal(Na)
mně bohužel také je známo co ráno ženy chtějí(Na)
svým nedůvěřují mužům a kapsy převracejí(Na)
A skupiny hlav se zdvihaly pitvorně z temných koutů(Na)
a těla se ohmatávala rozkoší ještě že jsou tu(Na)
za chrápání zdravého těžkého usínala k ránu(Na)
na polité podlaze špinavých opuštěných stanů(Na)
Jen Falstaff šel rovně pustou a širokou stanů řadou(Na)
na něž se slunného rána paprsky slabě kladou(Na)
tím přísvitem modrým a spokojen vedl mne ubledlého(Na)
a bručel Toť život Toť život Co jiného urvat z něho(Na)
Jen vzplanutí vášeň vzdání se illuse kocovina(Na)
Vše využít okusit útočně roucho strhat s klína(Na)
A ztrácel se do mlhy ranní A jodloval Tralala trala(Na)
Však ve mně jak apokalyptická obluda černá zas vstala(Na)
ta dávná a úžasná bolest Ji zvážil jsem za svou ji beru(Na)
sta vyje v ní sevřených hrdel ze všech světových směrů(Na)
V ní strašný hlas naší krve jenž dosud se dovolává(Na)
jen v zápasech vysilujících rve po kusech kusy práva(Na)
své radosti duše jen sní však prožít je nemá času(Na)
buď odrazí vrahů nůž neb zemře beze hlasu(Na)
A ať se mi zdá že ji ponesu sám zas dnem i nocí(Na)
hlas krve mé krve naší hlas tlačených ke zdi mocí(Na)
z ní bouří a vzpíná se k předu čas touhami předstihuje(Na)
a bičuje přítomnost shnilou a budoucnost připravuje(Na)
Mně znamená prožitá bolest boj úžasný charakterní(Na)
Nad radost je silnou v ní pramení pudové záchrany věrní(Na)
však naplnit musí cele než útokem k předu nás žene(Na)
být kulturní pákou neb cílem jí není dosažené(Na)
Víc více Víc více A touhy kdes kroužily velkými křídly(Na)
za kořistí pustily se již unikati už shlídly(Na)
a bolesti lidské vyly jak přerod Svědomí světů(Na)
na krvavém lůžku by děl se než k novému vztyčí se letu(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
20 |
| Celkem veršů: |
168 |
| Neurčeno: |
168
(100 %)
|