ELEGIE Z KONCE XIX. STOLETÍ.

Antonín Sova

My Nadše zřeli jsme mla(Na) jež z doby se zrodilo z duchů(Na) i z děl jich nesmrtných všade(Na) z dnů nekonečho vzruchu(Na) Ó byla to vnitř řeč ře svítilny hlídky ran(Na) ó byly to poplaš zvony(Na) za sví(Na) Teď zanikl okamžik(Na) Jsou rozčarova sny mar(Na) i na utichl vzlyk(Na) Jak va vyvře sopečným hřměním(Na) své proudy jednotvár(Na) na li cesty skryla(Na) před tyranskou mo se zastavila(Na) Zas vykoupa v své krvi Věk sbí v tmu bezednou (Na) své vzbouřence smě šlape je ničí jak plazy(Na) zas mezky revolu se srovva je mr(Na) ti mlčí pyš kdož vládnou hrůzou železem kr(Na) Oh stále od kletba(Na) oh stále ta dračích zu setba(Na) se vznáší nad lidským rodem jej rve a škr(Na) po úsměvu stín žalu po rozkvětu červ smrti(Na) po vzmachu myšlenky triumf temnoty si moci(Na) po krásném snu hle kat jde s rozkazy za temných no(Na) Spí na všem kletba a všude(Na) Dnů ry sha žha dřív ru(Na) do srd klove(Na) A na hrudách kr zbrocených leží rodo(Na) svých ka zas ba trůny(Na) ty snese z lebek a tru(Na) za almužnu drobnou je ba(Na) za almužnu z vítězných lu(Na) jež vhozeny lidských do stu(Na) Kde odvaha k velkým činům(Na) Kdys v posvátném palu zača(Na) jsou bez hrdin čistých jsou u konce dramata(Na) a nešťastných synův synům(Na) se ztratila myšlenka Do tmy ji vleče(Na) kat naja pod ostří meče(Na) Ne nechápe dosud lidstvo(Na) jak dobro své jinak zmnožit než chtíti zlo bratří(Na) jak jinak se obohatit(Na) než vyloupit duše a statky jež spatří(Na) daň otročí platit(Na) Toť kletba je lidského rodu(Na) Vzdor Promethea mít klady ze třásti(Na) však v osud se odevzdat nezdary plašší(Na) svá játra si nechat krásti(Na) zřít útoky zkrva(Na) jak po každém skončeném kruhu se snáší(Na) rychlos spuš střely(Na) Toť kletba že člověk zatouživ k závratným ším(Na) a k budoucna me(Na) svou myšlenku nedoved vtisknout ve znak říším(Na) vždy bezděčným pove ka(Na) byl vykonavačem cele(Na) všech rozkazův ukrutných jež se kdy zrodily v svě(Na) vždy na vlastním zjitřeném le(Na)

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

100. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ballada zpívaná po zlé bouři. (Jaroslav Vrchlický)
  2. OBROZENÍ (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. SKEPSE V NEMOCI. (Hugo Kepka)
  5. V neklidné noci. (Jaroslav Vrchlický)
  6. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  7. VZPOMÍNKA. (Antonín Klášterský)
  8. Bořek. (Antal Stašek)
  9. My celým žitím kráčíme jak slepí (Adolf Heyduk)
  10. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*) (Antonín Sova)