My celým žitím kráčíme jak slepí

Adolf Heyduk

My celým žitím kráčíme jak slepí a výkřik náš je výkřik dítka v spánku, duch úzkostlivě chví se v lebky stánku a my svých činů slepujeme střepy. A míníme, že palác velkolepý jsme budovali ducha při kahánku, že z mramoru jsou věže, z žuly sklepy, leč v prach vše klesá v pravdy prvním vánku. Vše kácí příroda, co člověk stvoří, co hlavou vymýšlí a rukou hněte vše nenávidí, podmílá a boří. Vždy volá k nám: Nač budíte se? Spěte! A vůkol nás vše zatím v dýmu hoří... Proč dále potácíš se, shnilý světe?

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

196. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*) (Antonín Sova)
  2. ELEGIE Z KONCE XIX. STOLETÍ. (Antonín Sova)
  3. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. V tmách. (Ferdinand Písecký)
  5. MODLITBY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Per aspera... (Vojtěch Pakosta)
  7. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna, (Antonín Klášterský)
  8. NAČ TAKÝ STESK? (Eliška Krásnohorská)
  9. ŠÍLENSTVÍ ZA URAGANU (Božena Benešová)
  10. Bořek. (Antal Stašek)