SLOKY.

Antonín Sova

Žít krásu, vášeň, hnus, toť ve své krvi koupat se věčně sestárlý a věčně omlazen. K jakýmsi výšinám a do propastí stoupat, vždy vítat perletí se šedou dnící den... Mysliti na místa, jež slunce vyhledává, na oči líbezné, zažehlé dušemi, na hlasy zastřené, v nichž touha nedočkavá se cudně zajiká jarními vůněmi... Co krve zmarněno, nevrátí moudrost zralá. Však touhou po klidu se srdce zalívá. A byla-li tvá víra skeptická a malá, pták štěstí v chvíli jednu přec ti zazpívá...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1322. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELANCHOLIK. (Otakar Auředníček)
  2. SIESTA (Karel Hlaváček)
  3. OKNO (Viktor Dyk)
  4. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  5. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  6. Sluň se! (Adolf Heyduk)
  7. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. VIII. Den, kdy tě nezřím, ne, to není den, (Antonín Klášterský)
  10. Z DOPISŮ. (Vladimír Frída)