ROZHODNUTO.
Topoly šumí alejí,
nad chalupami měsíc plá.
Ven mezi stromy raději
si vyjdem‘, cvrčci zapějí
své naivní alleluja...
Je velký měsíc, všecko spial
tajemnou modrou sítí svou...
S okny si hrál a štíty skal,
po hrotech plotů tancoval,
na střechu vylez‘ doškovou...
Veliký měsíc probudil
sad posečený, vodní tůň,
své jasné světlo rozhodil
na všech těch drobných polí díl,
na ohradu, kde řehtal kůň...
Tak prudce voní louka, sad,
divokou touhou horoucí...
Hlava mi počla umdlévat,
však srdce nechtělo jít spat,
tak těžké láskou rostoucí...
117
To tenkrát bylo... Moji šíj
hořící ruce objaly...
Tvůj ret mne našel, řekl: pij.
Tvé srdce tlouklo: zde se skryj.
Tvé oči: My jsme čekaly...
118