HLASY Z ÚDOLÍ
Po svahu bolesti šlo srdce, oněmělo,
jak větrů bouřlivých běsnící fičel sníh.
A nebe hvězdnaté ve stromech potemnělo,
leč dole křísily se zvony v údolích.
Noc v důlu zpívala zázračné písně tajů
pučící, vzbouřené jak touhy jsou.
Jacísi sladcí ptáci příštích rájů
jakoby dole pěli pod horou.
Z mlh těžkých nové touhy vystoupily,
ty staré zdály se již mrtvě svátými.
Svítalo... V údolí se zarosily
zelené louky s květy zlatými.
37