VI. Ježíš.

Xaver Dvořák

To jméno sladké jenom vysloviti, jak, dítě, učila mne víra, hned cítím hudbu v hloubi duše zníti a nebes klid mne obestírá. Hned svitne naděje mé pochybnosti jak maják světlý v nebezpečí, vše splněno zřím ve své budoucnosti, žeň moje krásnější a větší. A kalich trpkosti, ó jak se mění, med splývá v něj Tvých rajských úlů, má trýzeň obrací se v opojení jak kadidlo na žhavém thuribulu. A z kříže, jenž mne děsil svojí tíží, hle, růže purpurové kolem trysknou, a okovy, jež krvavě mne víží, jsou lokte, jež mne něžně k sobě tisknou. Tím jmenem život smutný ozařuji jak pochodní na tesklivé své pouti, jím touhy své jak křídla sesiluji, by mohly do věčna se rozlétnouti.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

380. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MODLÍM SE ZA VÁS... (Antonín Klášterský)
  2. Bez Vás! (Jan Červenka)
  3. BOŽSKÉMU SRDCI! (Xaver Dvořák)
  4. Píseň Svatohorská. (Beneš Metod Kulda)
  5. Kdy?! (Xaver Dvořák)
  6. KACÍŘ. (František Táborský)
  7. POSTCOMMUNIO. (Xaver Dvořák)
  8. Venite ad me! (Xaver Dvořák)
  9. Květ bájný hostie mi do snů kývá, (Xaver Dvořák)
  10. Epilog. (Milan Fučík)