XLVI. Moje srdce.

Xaver Dvořák

XLVI.
Moje srdce.
Moje srdce Tvoje vása, v ní Ty sladký květ; moje duše Tebou stůně, neopusť jí hned. Opojena Tvojí vůní po Tobě se pne; láska Tvoje proniká ji víc den ode dne. Zapomněla rozkoší všech bázní tesklivá; v bílé roucho milosti Tvé jen se odívá. Samotářka ve svém těle, vzpomínkou se chví na Tvé, Kriste, liliové věčné království. 90 Umdlena je řadou roků, dni jsou tíhou též; po břehu se dívá věčném, kde Ty panuješ. Naslouchá v dál, zda tím tichem hlas Tvůj sladce vzní; a vše bolesti Tvé jsou jí posli líbezní. 91

Kniha Kontemplace (1909)
Autor Xaver Dvořák